My salvatoriáni jsme povolání následovat Božského Spasitele Ježíše Krista, abychom žili jako společenství v církvi pro apoštolskou službu.

 
     
  Úvodní stránka  

Salvatoriáni ve světě

  Salvatoriáni v České zemi  

  Zakladatel  

  Salvatoriáni dnes  

  Slova a napomenutí  

  Společnost Božského Spasitele - SDS  

Aktuality

  Napište nám  
 
 

Aktuality


Pouť k Panně Marii Určické

 

Termín: 4. září 2016

Místo konání: Určice u Prostějova, kostel sv. Jana Křtitele

Organizátoři: Farnost Určice, Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského a Společnost Božského Spasitele – Salvatoriáni (SDS).

Patronát: Její císařko-královská výsost arcivévodkyně Ulrika Habsbursko-Lotrinská a Dr. Michael Macek

Odkaz: www.farnost-urcice.cz, www.st-lazarus.cz

 

 

Již po čtvrté se první zářijový týden koná v Určicích pouť k Panně Marii Určické. Jedná se o obnovenou tradici poutí, které byly v obci a širokém okolí živé od poloviny 17. století do předvečer první světové války. Poutní úcta k Určicím byla spojena se zázračným obrazem Panny Marie, který uzdravoval nemocné. Obraz se původně nacházel na stromě u hlavní cesty spojující Určice a Prostějov. Po sérii zázračných uzdravení a zjevení byl slavnostně přenesen do určického kostela, kde je uchován dodnes.

            Mši svatou bude celebrovat 4. září v 11:00 kardinál Miloslav Vlk, hlavní kaplan Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Mši svatou zpěvem doprovodí Magnificat Brno. Na mši svaté budou přítomni zástupci rytířských a kněžských řádů. Ukončení poutě bude slavnostním požehnáním v 15:00.

            Po mši svaté bude vysvěcena nová kaple sv. Lazara a Boží muka sv. Lazara. 

 

Celý den bude pro zájemce otevřena kostelní věž, která prošla náročnou opravou. Jedná se o unikátní věž z počátku 15. století, která není součástí hmoty kostela, ale stojí samostatně.

 

 

 

 

 

 

 

Dekret o heroických ctnostech Františka Marii od Kříže Jordana

 

 

Služebník Boží, František Marie od Kříže Jordan se narodil 16. června 1848 do chudé rodiny ve vesnici Gurtweil blízko bádenského Waldshutu v Německu. Syn Lorenza a Nothburgy byl druhým ze tří bratří. Následující den byl pokřtěn a dostal jméno Jan Křtitel. Přibližně v době, kdy mu bylo 13 let, a byl poprvé u svatého přijímání, se v jeho srdci pevně usadila touha po kněžství. Od tohoto okamžiku se stále více těšil ze svatého přijímání, zpovědi a duchovní četby. Tento sklon ještě zesílil po ztrátě otce v 16 letech.

Po dokončení základní školy vykonával Jan Křtitel námezdní práce a později působil jako dekorační malíř. Po vykonávání této profese v mnoha různých městech se nakonec ve 20 letech rozhodl následovat svůj nejniternější hlas volající ho ke kněžství. Začal docházet na soukromé lekce a později vstoupil na střední školu v Kostnici. Po její dokončení studoval tři roky teologii a klasickou filologii ve Freiburgu v Breisgau (1874-1877). Ve stejné době se pustil do náruživého studia mnoha moderních jazyků.

V době, kdy se obzvláště přimknul k Bohu, si uvědomoval, jak intenzivně trpí v Německu církev v návaznosti na zákony vydané v rámci „Kulturkampfu“, nadto si uvědomoval, jak velké nebezpečí číhá na Evropany: ztráta víry. Tyto obrazy jej pobízely v tom, aby žil zcela v Bohu a s Bohem a aby se svým životním dílem přičinil ke spáse lidstva.

Zatímco se připravoval na řeholní sliby v semináři sv. Petra ve Schwarzwaldu, začala jej hluboce zneklidňovat otázka, zda je povolán k tomu, aby založil apoštolské hnutí. Při hledání odpovědi se ještě usilovněji pokoušel poznat Boží vůli a s větší rozhodností se snažil o svatost. Podobně jako ve freiburských letech, procházel obdobími vnitřní temnoty a bezútěšné prázdnoty. Zažil však také chvíle intenzivního štěstí při přijímání svátosti oltářní. Zcela se oddal duchovní četbě, meditacím nad písmem a modlitbě.

Po vysvěcení na kněze 21. července 1878 byl svým biskupem vyslán do Říma, aby zde studoval syrštinu, arménštinu, koptštinu, arabštinu a hebrejštinu. Během krátkého pobytu ve Svaté zemi a Libanonu u něj vzrostlo přesvědčení, že je povolán založit apoštolské hnutí. Byl hluboce pohnut slovy evangelia, „A život věčný je v tom, když poznají Tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (Jn 17:3). Po návratu do Říma jeho záměrům požehnal papež Lev XIII a on je začal uskutečňovat.

Snažil se o shromáždění rozličných skupin katolických křesťanů z celého světa do tzv. Apoštolské vyučující společnosti (později Katolické vyučující společnosti): jeho cílem byli hlavně rodiče, učitelé a také všichni ti, kteří formujícím způsobem zprostředkovávali prožitek víry, rovněž akademici, jejichž úkolem by bylo víru bránit, konečně pak i děti. Ve stejné době zamýšlel založit komunity, kde by muži a ženy společně žili podle návodu evangelií a byli by připravování na vyslání kamkoliv do celého světa. Tyto komunity později získaly podobu náboženských řádů. Sám zakladatel se zasvětil Bohu ve svatopetrské basilice v Římě na velikonoční neděli roku 1883, přičemž přijal jméno Jan Marie František od Kříže.

Při zahájení prací s ženskou komunitou v Římě si vybral jako první představenou řeholní sestru z františkánského/karmelitánského řádu Petru Streitel, které dal jméno Marie Františka od Kříže. Po dvou letech společného působení bylo jasné, že jeho představy o výkonu povolání jsou neslučitelné s názory služebnice Boží Marie Františky. Životní styl obou komunit nebylo možné sladit. Církevní autority nakonec oddělily ženskou komunitu od bratra Jordana. Bratra Františka však tato krutá zkouška neodradila a v roce 1888 založil s pomocí Terezie z Wüllenweber novou komunitu sester, dnes známou jako Matka Marie od Apoštolů.

František kolem sebe shromáždil mnoho duchovních synů a dcer. Mateřský dům v Římě si představoval jako „Školu pro apoštoly“, kde bude vychováno mnoho nových apoštolů. Převzal zodpovědnost za obtížnou misii v Asámu, Indii a otevřel celou řadu nových filiálních domů v Evropě a v obou Amerikách, snažil se je také uspořádat ve svém duchu. V roce 1893 nazval své náboženské řády jmény „Společnost Božského Spasitele“ a „Kongregace Sester Božského Spasitele“.

V roce 1915 donutila první světová válka generalát k přesunu do neutrálního Švýcarska, následovalo rozhodnutí třetí generální kapituly, kdy bratr František předal řízení Společnosti svému budoucímu nástupci, bratrovi Pankráciovi Pfeifferovi. Bratr Jordan zamřel po těžké nemoci 8. září 1918, v malém útulku pro seniory ve švýcarském Tafersu blízko Freiburgu.

Již od dob svého mládí naplňoval Bůh svého služebníka velkou radostí při přijímání těla Kristova v eucharistii. Svatá mše a zbožňování eucharistie zůstaly jeho celoživotním zdrojem apoštolské horlivosti. Jeho spolubratři jej často nalézali zcela zabraného v modlitbě. Značnou útěchu čerpal ze své lásky k Panně Marii, matce Spasitele a královně apoštolů. Byl velkým milovníkem evangelické chudoby a oplýval nezlomnou důvěrou v Boha spolu s hlubokou pokorou. Miloval kříž. Byl vždy poslušný církevního vyznání a učení církevních autorit, dokonce i v těch nejsložitějších dobách. Staral se o své duchovní syny a dcery jako pravý otec a vzrůstající měrou byl schopen projevit mimořádnou shovívavost.

Obraz Božího služebníka Františka Marii od Kříže inspiroval apoštolskou svátost. Představuje modelový příklad apoštolského misionáře, naplněného touhou přivést všechny k Ježíši Kristovi, Spasiteli světa. Ve své univerzální vizi apoštolátu chtěl podnítit obnovení víry a zároveň přispět k primární evangelizaci. Ve všech oblastech života a kultury chtěl hlásat Krista a svědčit pro evangelia „užitím všech způsobů a podob lásky inspirované Kristem.“

Kvůli pověsti svátosti, provázející Božího služebníka za života a především ve smrti, bylo v Římě v letech 1942-1943 iniciováno zahájení informativního procesu. Poté proběhlo informativní zkoumání v diecézích Freiburgu ve Švýcarsku, v Passau, Paderbornu, Vídni, Rio de Janeiru, Olomouci a Green Bay (1943-1943).

14. prosince 2006 byla „zpráva o ctnostech“ tzv. „positio super virtutibus“ předložena historickým poradcům, kteří vydali 5. června 2007 pozitivní verdikt. 22. ledna 2010 se sešel Congressus Peculiaris teologických poradců a rovněž rozhodl pozitivně.

Kardinálové a biskupové si na svém pravidelném zasedání 11. ledna 2011 vyslechli zprávu od zpravodaje kauzy (ponens), jeho Eminence nejdůstojnějšího Mons. Lina Fumagalliho, a uznali, že služebník Boží projevil ve značné míře jak teologické tak kardinální i jiné doprovodné ctnosti.

Poté, co kardinál-prefekt, jehož podpis se objevuje níže, přesně informoval o všech těchto věcech papeže Benedikta XVI, uznala a ratifikovala Jeho svátost rozhodnutí Kongregace v kauze světce a v den, zmíněný níže, prohlásila: je jasné, že služebník Boží, František Maria od Kříže (známý v občanské společnosti jako Jan Baptista Jordan), zakladatel Společnosti Božského Spasitele a také Kongregace Sester Božského Spasitele, disponoval ve značné míře jak teologickými ctnostmi, vírou, nadějí a láskou vůči Bohu i bližnímu svému, tak kardinálními ctnostmi moudrostí, spravedlností, statečností a mírností a dalšími doprovodnými ctnostmi.

 

Svatý otec přikázal, aby tento dekret byl vydán a vložen do spisů Kongregace pro blahořečení a svatořečení.

 

V Římě, dne 14. ledna, 2011