My salvatoriáni jsme povolání následovat Božského Spasitele Ježíše Krista, abychom žili jako společenství v církvi pro apoštolskou službu.

 
     
  Úvodní stránka  

Salvatoriáni ve světě

  Salvatoriáni v České zemi  

  Zakladatel  

  Salvatoriáni dnes  

  Slova a napomenutí  

  Společnost Božského Spasitele - SDS  

Aktuality

  Napište nám  
 
 

Slova a napomenutí


 

1. ÚVODEM

Milí spolubratři !

Přinášíme zde výňatky z kapitul a promluv, které náš ct. Otec měl příležitostně v mateřinci a jež jsme slyšeli na vlastní uši. Školastici je někdy stenografovali a pak přepsali s udáním dne a příležitosti, při níž je ct. Otec pronesl. Tak jich máme v archivu mateřince důkladný svazek a je pochopitelné, že rostlo přání, abychom jejich obsah zpřístupnili všem členům Společnosti. Toto přání plníme teď a to tak, že myšlenky jednající o stejném předmětu byly spojeny v jedno. ct. Otec pojednával v jedné a téže kapitule často o různých věcech, podle toho, jaké starosti jej vždy zaměstnávaly. A jednu myšlenku opakoval často stále důrazněji a důrazněji. Co působilo zvláštní dojem, nebyla vůbec rétorika, po případě řeč jako taková, nýbrž - musíme říci - jedině duch, jímž byla řeč prodchnuta. Posluchači cítili a věděli, že ct. Otec mluvil od srdce a vážně a že co nám tak důrazně doporučoval, sám činil v prvé řadě. Chtě nechtě museli jsme si vzpomenout na slova sv. Pavla ke Korinťanům: "Také já, když jsem přišel k vám, bratři, nepřišel jsem vám zvěstovat svědectví o Kristu vysokou výmluvností, nebo moudrostí. Vždyť jsem si umínil, že neznám mezi vámi nic jiného, než Ježíše Krista a to ukřižovaného. Nemluvil a nekázal jsem vemlouvavými slovy lidské moudrosti, nýbrž projevováním moci Ducha, aby se vaše víra nezakládala na lidské moudrosti, nýbrž na moci Boží." (1 Kor 2,3-5).
Je naším přáním, aby tato slova ct. Otce dále působila - defunctus adhuc loquitur - a aby přispěla k tomu, aby se ve Společnosti uchoval jeho duch, na němž závisí její rozkvět, její úspěšný apoštolát i její trvání.
Řím, Mateřinec, dne 8. září 1937.
P. Pankrác Pfeiffer S.D.S.
generální představený

2. ŽIVOT Z VÍRY

Život našeho ct. Otce Jordana byl vybudován na víře. Věřil neochvějně v Prozřetelnost a v láskyplné a moudré řízení Boží. Přijímal proto ochotně a pokorně všechno, co mu Boží Prozřetelnost poslala. To mu dodalo oné nezlomné síly ve všech těžkostech. Dětinná víra v nebeského Otce ozařovala život ct. Otce jako krásný sluneční paprsek.

1. Řeholník má žít z víry. Především řeholník nemá posuzovat okolnosti a osoby očima světa, ba ani ne očima rozumu, nýbrž ve světle víry, jak to učil Božský Spasitel, jak to činili svatí. To platí zcela zvlášť vzhledem k představeným.
Dívejte se na své představené jako na to, čím jsou: zástupci Boží. Nedívejte se na ně jako na pouhé lidi; jsou vašimi představenými. Pro Boha máte je poslouchat jako zástupce Boží a v tom poznávat vůli Boží.
Proto nemáte u představených hledět na to, jsou-li mladší nebo starší, jsou-li šikovní nebo méně šikovní v řízení komunity, jsou-li učení nebo méně učení. Vám musí stačit vědomí: ten je mi představeným, vrchním. Proto je pro mne vůle Boží poslouchat, pokud to není hřích.
Žijete-li z víry a spatřujete-li v představených zástupce Boží, velký mír se usadí ve vašem nitru. Budete šťastní. A co je zvlášť důležité: vaše víra bude ožívat.

Tolik lidí říká: věříme všemu, čemu máme věřit. Avšak nežijí podle víry. Tolik lidí věří v Nejsvětější svátost Oltářní, avšak nejednají podle této víry, nečiní, co patří Nejsvětější Svátosti, jejich víra odumřela.
Prokazujte proto naprostou poslušnost všem představeným. Vzdávejte jim úctu, která jim náleží jako zástupcům Božím, bez ohledu na osobní chyby a vlastnosti.

Jsme všichni lidmi a budeme-li jen tělesnýma očima posuzovat své představené, u všech objevíme chyby. A to je veliké neštěstí a zlo, které se může dostat do komunity, když se posuzuje všechno očima tělesnýma. Prvním zlem z toho plynoucím je vlastní neštěstí.
Za druhé: jestliže se kritizují představení a jestliže se kalí poměr mezi představenými a podřízenými, jak tu může nějaký organizmus prosperovat? Je-li někdo nespokojen, nebo není-li uvnitř již šťasten, nasbírá tolik důvodů a věcí, že i kdyby měl za představeného světce, našel by něco proti němu. Jsme všichni lidmi.
Žijte z víry, prosím vás! To vám přinese požehnání. To vám přinese pokoj a požehnání pro vaši práci. To upevní a posilní komunitu, to učiní společnost velkou. Bude prosperovat. A naopak, - vznikne nejednota a nepokoj.
Pak se může stát, že podřízení a představení budou se k sobě chovat jako učni na ulici, protože jim schází víra a úcta. Nemohu dost vypranýřovat, když jsme pohromadě, že nezacházíme se spolubratry s úctou, jež jim náleží.
Žijte z víry a jednejte z víry! To vás učiní šťastnými a spokojenými a Společnost to uschopní k velkým činům.

2. Je zvlášť důležité, abychom byli upevněni ve víře, abychom se pevně drželi Církve svaté a všeho co učí Kristus a jeho svatá Církev, a abychom odmítali všechno, co je proti tomuto učení.
Je důležité, abychom při modlitbě, při svých činech, při všech svých snahách a pracích, ve svém utrpení, byli zcela proniknuti touto vírou a abychom se do ní vžili.
Uvažte, že jsme povoláni, abychom žili hlavně podle víry a podle zásad víry. Buďte přesvědčeni, že kazatel, který se dá vést světlem víry, bude působit víc než ten, kdo chce účinkovat učeností, vědou a filosofií. Staňte se muži víry, pevnými a neochvějnými v pravé víře, pravými muži Církve svaté.

Budete-li žít z víry, budete také zcela jinak pozorovat události, jež přijdou. Budete důvěřovat v Boha. Budete prostě plnit svou povinnost a ostatní přenecháte Bohu.
Napomínám vás proto, abyste při všech událostech, ať přijde cokoliv, ať se to zdá nevímjak nevýhodné, plnili prostě svou povinnost a všechny starosti přenechali Bohu. A brzy zakusíte, že Bůh vše vede k dobrému. Důvěřujte v Boha! Věřte Božské Prozřetelnosti!
Když se jednou ve stáří ohlédnete po mnohých trudných událostech a když budete srovnávat, s jakou bolestí jste to tehdy přijímali, a když později uvidíte, jak Bůh vedl všechno k vašemu dobru, - pak úplně jinak budete usuzovat!
Žijte jako muži víry! Buďte pevní a silní ve víře! Modlete se, aby naše Společnost neučila nikdy nic bludného, aby se do ní nevloudilo nikdy učení proti Církvi svaté, abychom se vždy pevně drželi jejího učení a dali se jím vést.
Ó kéž bychom byli hluboko zakořeněni ve víře! Kéž by nás bouře upevňovaly, tak jako upevňují kořeny stromů! Kéž bychom byli a zůstali vždycky pevní a neochvějní ve víře!
Své názory usměrňujte podle víry a ne podle lidí. Jak odlišné jsou úsudky člověka nevěřícího a úsudky věřícího křesťana! Žijte z víry a budete také jinak usuzovat. Když uvidíte v představeném Božího zástupce, pak uposlechnete rádi a radostně. Nežijete-li však z víry, jak těžko je vám poslouchat představeného!
Cvičte se ve víře! Kolik máte k tomu příležitostí! A učiníte-li to, poznáte, jaké štěstí vám daruje víra. Jak šťastně a lehce budete pracovat! Jak lehce budete zachovávat Konstituce, budete-li vždy proniknuti vírou, budete z ní vždy žít! Jakou úctu budete mít ke spolubratrům, k nesmrtelné duši! Jakou úctu před Bohu zasvěcenou osobou, před knězem! Musíte být muži víry a proto musíte mít také velkou důvěru v Boha. Naděje prýští z víry. Chcete-li vykonat velké věci pro slávu Boží a pro spásu duší, potřebujete k tomu velkou, mohutnou víru a velkou důvěru.

3. DŮVĚRA V BOHA

Podivuhodně krásný rys v životě ct. Otce tvoří jeho důvěra v Boha. Žil jako dítě na rukou svého nebeského Otce. Ani v nejtěžších případech neopustila ho tato důvěra. Nesčetněkrát povzbuzoval k důvěře v Boha. A prozařovala ho svatá horlivost, když o ní mluvil. Ano, zanechal ji svým duchovním dětem jako svůj zvláštní odkaz.

1. Zvláštní pozůstalost - mám-li tak říci - chtěl bych vám zanechat, - a to velkou důvěru v Boha.

2. Kdo doufá, důvěřuje v Pána, neklesne, nepadne. Ten, jehož silou je Pán, nepadne.

3. Stále a stále vám říkám: všechnu důvěru složte na Pána!

4. Žijte v přesvědčení, že pevná důvěra v Boha smete pekelného nepřítele. U tohoto bodu vás prosím, abyste si to poznamenali pro celý život; budete mít moc a sílu, jíž žádná moc neodolá.

5. Potrvá-li tato důvěra, bude Společnost všemohoucí, a žádná moc pekla a světa proti ní nic nezmůže.

6. Chceme-li něco velkého vykonat, musíme mít velkou důvěru. Lidská ubohost je tak velká, že nic dobrého nedokážeme bez Boží milosti. Když jsme odděleni od pomoci shůry, když nemáme žádnou, nebo jen slabou důvěru, jak ubozí jsme tvorové, kteří ani jméno Ježíš nemohou vyslovit bez Boží milosti (1 Kor 12,3), natož jsou s to vykonat velké věci k Jeho slávě!

Ct. Otec také žádá, abychom důvěřovali v Boha.

7. Lepší je doufat v Pána, než skládat svou naději v knížata
(Ž 117,9). Dobře si pamatujte: Kdyby všichni lidé, všechna knížata a velcí tohoto světa byli pro nás, - nestavějte na nich; dnes jsou pro nás, zítra proti nám. Důvěřujme v Pána a to za všech okolností.
"In te, Domine, speravi, non confundar in aeternum" - "V tebe, Pane, důvěřuji, nebudu nikdy zahanben" (Ž 30,2).

8. Když se modlíte, vložte všechnu důvěru v Boha. Nedůvěřujte svým pracím, své dovednosti. Naše spása přichází shůry.

9. V našem století se často stává, že se málo věří, že se všechno odhaduje podle lidských sil. Přečtu vám jedno místo, jež jsem našel: "Řídí-li kdo své kroky jen podle výpočtu lidské moudrosti, nikdy nemůže spoléhat na mimořádnou pomoc. Nikdy také nevykoná nic velkého." Dobře si to zapamatujte!
Jen mít důvěru ve správném smyslu, přirozeně za předpokladu, že jsme dobrými řeholníky. Pak ale mít důvěru!

10. Je velmi jednoduchý prostředek, jak docílit všeho od dobroty Boží: Doufejme pevně, že Bůh splní slib a jednejme podle této důvěry! Sv. Františka od pěti ran praví: "Můj Bože, nejvyšší a neomylná pravdo, doufám tolik, kolik ty můžeš. Ty však můžeš všecko a tak ani má naděje nemá mezí." Jiné místo praví, že máme tolik, kolik doufáme.

Důvěra našeho ct. Otce nebyla však žádné pobožnůstkářství, žádná prázdná sentimentalita. Jeho důvěra spočívala na skalnatém základě slova Božího v Písmě sv.

11. Mějte proto stále na zřeteli slova Písma sv., která se týkají důvěry. Jak často se vyskytuje místo: "In te, Domine, speravi" (Ž 30,2). Již naše důvěra sama pohnula by Boha, aby nám přišel na pomoc, aby nás zachránil, protože mu ukazuje, že máme jeho jméno a na ně spoléháme. "Poněvadž ve mne důvěřuje, vysvobodím ho a ochráním, poněvadž zná mé jméno"(Ž 90,14). To jsou slova Písma sv. Čteme je často, slyšíme je často. A tak o nich uvažujme! Není každému dáno, aby v tomto bodě činil snadno pokroky, ale všichni se musíte snažit, abyste dosáhli co možno nejvíc.

12. Máte být muži víry a proto musíte mít také velkou důvěru. Naděje prýští z víry. Chcete-li vykonat velké věci pro slávu Boží a pro spásu duší, potřebujete k tomu velkou, mohutnou víru a velkou důvěru.

13. Sv. Justinián praví: "Naděje je odpočinek v práci, občerstvení v horku, útěcha v zármutku." Jak lehko se dá všechno snést, jsme-li naplněni velkou důvěrou.

14. Nedůvěřujte však sami v sebe nebo v lidskou pomoc, nýbrž v Boha.

15. Především konejte svou povinnost! Jak můžete mít velkou důvěru v Boha, jestliže neplníte povinnosti svého povolání? Jak můžete doufat, nežijete-li podle svého stavu? Proto konejte svou povinnost a všechny své starosti složte na Pána, on vás zachrání, on vám pomůže! Neobávejte se ničeho, konáte-li svou povinnost. Ať se nad vámi srážejí vlny, ať přichází pronásledování ze všech stran, ať přijde cokoliv - důvěřujte v Pána a kráčejte rovně. Je nedůstojné apoštolského muže a člena naší Společnosti, aby kličkoval.

4. SVATOST

Snahu o svatost bral ct. Otec velmi vážně. Před jeho duší stál Spasitel veliký a svatý a zval k následování. V duši ct. Otce bylo energické zápolení co možná nejvíc podobat se velkému vzoru. Chtěl se stát svatým. I od svých synů žádal vážnou snahu o svatost.

1. Prvním, co je pro nás, jak sami víte, vlastním posvěcením přemáhat vlastní vůli, umrtvovat své náklonnosti, a srovnávat svou vůli s vůlí Boží. To se děje v řeholi za pomoci našich představených, kteří se nám snaží ukázat Boží vůli a to je to první!

2. Jestliže se upřímně nesnažíte o dokonalost, povlečete se sice nějaký čas, ale dříve nebo později, až přijde vítr nebo malý otřes, ukáže se, že dům není postaven na skále, nýbrž na písku. A tak tomu bude u každého z nás, nebude-li upřímně usilovat o dokonalost.
Snažte se vší silou usilovat o dokonalost a já budu klidný. A nemusím k vám mnoho mluvit. Vím-li, že usilujete o dokonalost, pak, bych řekl, - dělejte si, co chcete! A v tom se ukáže, že Společnost je na správné cestě.

3. Buďte přesvědčeni, že vás miluji. Mou největší radostí je, že se všichni snažíte o svatost, protože pak budete šťastni zde na zemi i tam na věčnosti. Usilujte o dokonalost, tak se stanete divadlem pro anděly i pro lidi!

4. Vůbec se nestrachuji o Společnost, snažíte-li se o svatost.

5. Hledejte Boha, to co je dobré a dokonalé, o ostatní se již nemusíte starat.

Také apoštolát má vyrůstat z osobní svatosti apoštolů. Vnitřní duchovní život nesmí být zanedbáván kvůli apoštolátu.

6. Jak víte, účelem naší Společnosti je vlastní posvěcení bližního. Avšak posvěcení bližního, má-li být dobře prováděno, předpokládá, že na prvním místě posvěcujeme především sami sebe. Nesmíme se tedy domnívat, že jsme-li povoláni k apoštolátu, jsme méně přidržováni k duchovnímu životu - k vlastnímu posvěcení.
Ale já pravím: právě proto, že jsme povoláni k apoštolátu a že se proto vystavujeme zcela jiným nebezpečím, právě proto musíte být sami svatí. Proto ať vás nenapadne myšlenka, že jsme-li povoláni k apoštolátu, musíme mít méně rozjímání, modlitby a umrtvování.
Podívejte se právě na tohoto velkého apoštola, jeho svátek zítra slavíme (sv. Xaver). Domníváte se, že by byl tak blahodárně působil, kdyby byl svá rozjímání a modlitby omezil na minimum?

7. Nesmíte si myslit, že jste svěcením kněžským již dosáhli výšky, nýbrž že máte zas jeden nový důvod s novou silou a energií usilovat o svatost, abyste se stali charakterem, který se nezmítá větrem jako třtina.
Nesmíte si myslit, že když jste kněžími, nejste již tak přísně vázáni na řeholi. Právě jako kněží máte být přesní. Svět, který ve vás chce vidět řeholníky, posuzuje vás přísněji, než si myslíte. Tedy teď tím více kupředu! Snažte se o svatost! Teď, když jste v tak úzkém vztahu k milému Spasiteli, musíte tím víc žít jako opravdoví salvatoriáni.

8. Při naší úloze jako salvatoriánů je na prvém místě práce na vlastním posvěcení. Vstoupili jsme do Společnosti, abychom se stali svatými. To je první a nejdůležitější úkol.
Dále: Byli jste povoláni, abyste vychovávali světce. Splníte-li svou první úlohu, splníte i druhou. Není-li však splněna ta první, zhroutí se i ta druhá.

9. Jako opravdoví salvatoriáni buďte v prvé řadě opravdovými, dobrými řeholníky, kteří chtějí docílit jen svého vlastního posvěcení, a kteří považují za nejdůležitější stát se svatými pro pozdější apoštolskou činnost. Chybí-li svatost, zhroutí se všechno.

Dne 20. dubna 1894 měl ct. Otec dlouhou kapitulu o svatosti. Je to jedna z nejkrásnějších kapitul ct. Otce. Hovořil z hloubi duše s velkým vnitřním teplem a ohnivým nadšením. Uvedeme ji celou.

10. Jak nepatrně a málo se dbá na pravdu, že se máme stát svatými. Božský Spasitel povolal nás ve svém velikém milosrdenství, abychom se stali Jeho obrazem, Jemu co nejpodobnějšími, - abychom se stali svatými, a abychom již zde všude usilovali o svou svatost s požehnáním, štěstím a blahem a jednou v nebi prožívali slávy blažených. Jste povoláni stát se svatými. Vaším úkolem, vaší povinností, vaší nejsvětější stavovskou povinností je usilovat o svatost. Ó jak vznešené a svaté povolání! Všechno je pohotové, aby vás učinilo svatými: to nejvyšší, co můžete mít, na nebi i na zemi. Kéž bychom nikdy nezapomněli na tuto myšlenku, na toto volání, na toto napomenutí, na tuto povinnost! Na co je všechno ostatní, nesnažíme-li se o svatost; jediný světec vykoná víc, než statisíce jiných. Ano, Božská Prozřetelnost vylila na jednoho světce a jeho činnost tolik milostí a tak mu požehnala, že na něm závisí dějiny všech národů!
Staňte se světci! Stále a stále si říkejte: musím se stát svatým! A jestliže neusiluji o svatost, jsem v nebezpečí, že zahynu.
Je to má povinnost neustále usilovat o svatost. K čemu je všechna ostatní činnost, nesnažíme-li se o svatost?
Ó jak jste šťastni, chápete-li tuto pravdu! Vaše směrnice nechť zní: "Musíme se podobat svému božskému vzoru." Nelitujte ničeho, ať to stojí co to stojí. Musím se stát svatým. Aťsi mnou lidé pohrdají, mě přehlížejí, ať se mi vysmívají - jen když se líbím Bohu! Jen když se stanu svatým! Ať to stojí co to stojí!
Uvažme dobře tuto vznešenou úlohu, povinnost, která je naší zvláštní povinností a kolik od toho závisí, jestliže ji splníme. Jen důvěřujme. Pán nám rád dá svou milost. Co budeme na věky věků požívat, staneme-li se svatými! Co všechno vykonáte pro statisíce duší, jste-li svatí!
Jistě to není lehké, ale buďte přesvědčeni, snažíte-li se (ať to stojí co to stojí), dosáhnete toho. Pro toho, kdo se vleče, kdo hned chce - hned zase nechce, kdo je vlažný a neplní svou povinnost, je ovšem těžké dosáhnout svatosti. Kdo to činí skutečně, jistě se o tom dávno přesvědčil. Všichni bez výjimky se máme stát svatými. Pán nám rád udělí svou milost. Na druhé straně musíme zase uvážit, že svatost se zpravidla nedá získat hned, nýbrž že musí být těžce vybojována a že bývá spojena s nejedním pádem do nedokonalosti, mnohdy i do lehkých hříchů. Avšak jen nemalomyslnět!
(Musím se stát svatým, ať to stojí co to stojí.) Důvěřuji v Pána. Ten mi dá sílu a já pevně doufám, že se stanu svatým.
Chcete-li se však stát svatými, musíte se přiblížit svému božskému vzoru. Velký krok k tomu jste již učinili. Slíbili jste chudobu, čistotu a poslušnost. Jak blízko jste již tomu, jste-li takoví, jak to žádá váš stav!
Avšak ještě víc! Musíte se stát muži bolestí, pokoření, pohrdání, výsměchu a utrpení.
Hleďte se stát svatými po správné cestě. Snažte se být takovými, jací máte být. Ne duchovním blouzněním, nýbrž utrpením, poslušností, chudobou, přesným zachováváním Konstitucí.

Domníváte se, že se stanete svatými, když neplníte svou povinnost? Když tyto Konstituce přestupujete, když jste nedbalí, když nezachováváte mlčení? Myslíte, že se tak stanete svatými?
Přemýšlejte, co je vaší povinností! Na co je všechno ostatní: mnoho trpět, pracovat, dělat plány, mít úmysly obrátit všechny národy, nejste-li svatí?
Buďte tedy svatí! Stále a stále k vám volám: Staňte se svatými, ať to stojí co to stojí!
Použijte všech prostředků! Musíte jít po cestách, které k tomu vedou. Stojíte na správné cestě již svým stavem. Musíte jít cestou, kterou šel Ježíš, náš božský vzor, cestou přesné observance svatého řeholníka.
Kam přijde řeholník, který nedbale plní povinnosti? Myslíte, že bude mít klid? Že najde pokoj a štěstí? Že bude mít požehnání pro své apoštolské práce? Že dosáhne určitého stupně dokonalosti? Myslíte, že nevěrného služebníka povede Pán k dokonalosti? Z vlažného člověka nevzejde nikdy světlo! Naopak, bude postupně klesat a konečně padne.
Opakuji to ještě jednou, poněvadž je to můj úkol starat se, abyste se stali svatými a protože vás tolik miluji, že jsem ochoten zemřít za vás všechny. Proto je mým nejvroucnějším přáním, abyste se stali svatými, a jestliže jste dosud nezačali, začněte ještě dnes!
Nechť přijdou bouře vnitřní i vnější a nechť se celé peklo, celé lidstvo proti vám staví, říkejte si: "Musím se stát svatým! Ať to stojí co to stojí!"

5. MODLITBA

Něčím velikým je v životě našeho ct. Otce jeho duch modlitby. Ct. Otec byl vpravdě mužem modlitby. Mohlo se o něm říci: Modlil se bez ustání. Na modlitbě postavil celý svůj vnitřní život. Na modlitbě postavil také svoji Společnost. A muži modlitby měli být také jeho duchovní synové. Stále a stále nás vyzýval, abychom v modlitbě složili celou svoji důvěru v Boha. A čeho se ct. Otec v životě velkého dopracoval, bylo ovocem jeho vřelé, nepřetržité modlitby. Bylo pro nás vždy něčím úchvatným, vidět ct. Otce modlit se před Velebnou svátostí. Bylo to opravdové zápolení s Bohem.

l. Máme povolání, jež nedovedeme plnit bez mnohých modliteb. Nejdřív to vyžaduje naše vlastní svatost. Jestliže již ve světě je třeba modlitby, oč více ji potřebujeme my, kteří máme tak vznešené povolání! Potřebujeme hlavně modlitby, abychom měli dostatečné světlo, abychom pod poslušností nepovažovali temnotu za světlo. Mnohý se domnívá, že je již u cíle a neví, že stojí nad propastí, do níž se může zřítit.
Máte mnoho nepřátel, kteří usilují o váš pád. Jak budete čelit všem těmto útokům, neobrátíte-li se na Toho, který zná nepřátele a může je zničit. My jsme sůl země, světlo světa! Proto potřebujeme modlitby, abychom mohli vykonávat svůj apoštolát a nebyli jen zvoncem znějícím (1 Kor 13,1). Co je nám to platné, nejsme-li muži modlitby? Co vykonáme? Nic!
Stále nabývám nových zkušeností, že modlitba je nutná pro Společnost, pro duchovní rodinu. Mnohého se může dosáhnout, když duchovní rodina předstoupí a zaútočí na nebe.

2. Potřebujeme modlitby, ale dobré modlitby, ne modlitby povrchní, které se Bohu nelíbí. Modlitba s pokorou, sebepoznáním, s poznáním velikosti a dobroty Boží a své vlastní bídy. Neopomínejme mnoho se modlit!
Modlete se hlavně s pevností, s určitou námahou, jak to činí muž, který to bere s něčím vážně.

3. Modlitba sama také nic nepomáhá, když srdce není čisté. To pak máme odpor předstoupit před svatost Nejvyššího. Proto se starejte, abyste byli úplně čistí.
Všímejte si hesla: Za našich dnů potřebujeme muže modlitby!

V modlitbě vidí ct. Otec prostředek ke všemu. Je mu nevyčerpatelným zdrojem všeho dobrého, všech milostí, všech úspěchů.

4. Kdybychom slyšeli, že někdo přišel na něco, čím bychom mohli všeho dosáhnout, jak bychom se potom podivili? Kolik bychom dali, abychom obdrželi toto štěstí? A my máme toto štěstí. Bůh sám je nám dal: je to modlitba.

5. Ó, kdybychom věděli, čeho všeho můžeme modlitbou docílit! Bůh sám nám to ukáže v den soudu. Potom se nás otáže: "Proč ses nemodlil, když přece jsem slíbil, že ti dám všechno, oč poprosíš?" Slavnostně praví Božský Spasitel: "Amen, Amen, pravím vám: budete-li oč prosit Otce ve jménu mém, dá vám." (J 15,23 )

6. Modlitba je mince, ražená v nebi, jíž si zakoupíme nebe.
Úctyhodným způsobem líčí ct. Otec modlitbu ze stanoviska věčnosti.

7. Ó, jak uvidíte až na onom světě, čeho jste zde sami mohli dosáhnout modlitbou! Bylo by to hrozné pro nás, kdybychom museli po celou věčnost litovat své liknavosti v modlitbě; my, kteří jsme si mohli vydobýt nebe a tolika duším vybojovat zlaté koruny!

8. A kdo z nás se nemůže modlit? Všichni se můžeme modlit. I když jsme nemocní, nebo i když nám dokonce chybí řeč, - můžeme a musíme se modlit. Vždy a všude musíme se modlit a nepovolovat v modlitbě.

9. Staňte se muži modlitby! Kdo není mužem modlitby, nic nedokáže.

10. Buďte o tom přesvědčeni: modlitba je bezpodmínečně nutná. Musíte se mnoho modlit, chcete-li mnoho docílit.

11. Nechcete-li se stále modlit, je to znamení, že začínáte kolísat, že máte nemocné srdce.

12. Máte-li pokušení, máte-li těžkosti - ó, to se modlete!

13. Podnikáte-li něco a předtím jste se mnoho modlili, je to záruka, že se podnikání zdaří.
Ct. Otec byl v hloubi duše přesvědčen, že dobrá modlitba dojde vyslyšení. Neopíral se při tom o svou vlastní důstojnost, nýbrž prostě o slovo Boží.

14. Chtěl bych říci: Když se začínáte modlit, jdete k audienci u nejvyššího Pána nebe a země. V ruce máte dlužní úpis, na němž je psáno: "Proste a bude vám dáno" (Lk 11,9). A myslíte, že Pán nedodrží slovo?

Také Společnost postavil ct. Otec jen na modlitbě.

15. ,Modlete se především, aby se ve všem děla vůle Boží. Modlete se za sebe samy. Modlete se za Společnost, aby své poslání, podle vůle Boží, plnila. Musím říci, že Společnost svým apoštolátem něco vykoná jen pomocí modlitby!

Před odjezdem do Ameriky v červenci r. l896 mluvil ct. Otec opět o modlitbě. Bylo to jeho nejmilejší téma. A před tak velikou událostí byla jeho duše zcela naplněna svatou horlivostí.

16. Naše Společnost, i když dobře pokračuje a přijímá mnoho milostí od Boha, potřebuje přece ještě větší pomoci v duchovním i hmotném ohledu. Tady bych vás chtěl upozornit na důvěryplnou pokornou modlitbu. Kéž byste se opravdu všichni stali muži modlitby! Kéž byste všichni poklekli před Pánem nebe a země a prosili ho, aby nám přišel na pomoc a aby nám pomáhal provádět náš úkol k blahu našemu vlastnímu i bližního! Uvažte, co všechno modlitba dokáže! Myslete na Mojžíše, jak pozvedal ruce k nebi o pomoc. Myslete, kolik neštěstí, kolik zla a nebezpečí bylo odvráceno pokornou modlitbou. Proto jděte všichni k nebeskému Otci. Tam předneste, plni důvěry a čistého srdce, své záležitosti. Modlete se úpěnlivě, bez ustání!

17. Ó, kdybyste znali výhody modlitby! Když se správně modlíte, přeměňujete se a zduchovňujete se. Nízké vášně se ponenáhlu potlačují a mizí. A jiný duch převezme nadvládu. Modlíte-li se, budete se odpoutávat od pozemských věcí a budete se přibližovat Bohu.

18. Modlete se za záležitosti Společnosti.
Předstoupíte-li všichni před Boha, uděláme velké věci.
Dětinně prosí ct. Otec také o modlitbu za sebe.

19. Příští týden odcestuji. Odporoučejte mě milému Bohu v modlitbě.

Ct. Otec vybízí k modlitbě při blížících se nebezpečích.

20. Chci vás upozornit na blížící se nebezpečí. Hrozné mraky a bouře se blíží a peklo hrozí. Proto vás vyzývám, prosím a zapřísahám, abyste se modlili na zvláštní úmysl za odvrácení nebezpečí.

21. Nelitujte obnovovat každý den předsevzetí: Musím se stát mužem modlitby! Modlit se a opět se modlit a ještě jednou modlit se!

22. Přeji si, aby všichni členové naší Společnosti se stali muži modlitby. Kéž každý, každičký pozná, co znamená: modlit se! Kolik se toho modlitbou dosáhne!
Nejdříve: Modlitba je tak důležitá. Odkudpak dostaneme pomoc? Co pomůže celý den pracovat, postit se, trpět, chybí-li požehnání shůry? Ani jméno Ježíš nedovedeme záslužně vyslovit bez pomoci shůry (1 Kor 12,3).
A jak máme vyřešit svůj úkol, jak můžeme pracovat o vlastním posvěcení, jak máme zachraňovat duše uprostřed těžkostí, jež připravuje nepřítel uvnitř i vně? Co je platné pracovat a působit, nedá-li Bůh požehnání? Co je platné dát se do něčeho, kde snad svítí ta největší naděje, jestliže Bůh nepomůže? Co je to všechno platné?

Proto buďme si vědomi, že sami od sebe nic nezmůžeme. "Deus est, qui incrementum dat" - "Bůh dává růst" (1 Kor 3,6). Nenamlouvejme si, že my jsme učinili to a to. Ne! Pomoc naše přichází shůry! Potom musíme být stále přesvědčeni a musíme se mít na pozoru, abychom svou důvěru neskládali v lidi. Veškerá naše důvěra - jedině v Boha!
Sami od sebe nedokážeme nic a přece tolik toho potřebujeme pro sebe, pro Společnost, pro své poslání. Staňte se proto muži modlitby! Modlete se co nejvíce, jak jen můžete. Napodobujte našeho Božského Spasitele - Učitele, který se tolik modlil, o němž praví Písmo sv.: "Et erat pernoctans in oratione Dei" - "A strávil noc na modlitbách s Bohem" (Lk 6,12). Víte, jak se modlil na hoře Olivové před svým utrpením. Napodobte tedy Spasitele v tom, že budete muži modlitby. Mnoho se modlit, velmi pokorně a důvěrně. Tak uctíváte Boha. Naše doba potřebuje muže modlitby. Co jsou platné všechny práce, boje, řeči a spisy, jestliže nepomůže Bůh? Není ztracen čas, jehož se použije k modlitbě. V naší době se ještě zdaleka dost lidí nemodlí. Mnoho se modlí, ale je třeba ještě víc se modlit, aby nastal obrat k lepšímu.

23. Každý se může modlit. Nepotřebuje k tomu učenosti. Nejeden posmívaný a podceňovaný, ale pokorný řeholník, působí více než deset nebo dvacet jiných.

24. Chci však, abyste s modlitbou spojovali umrtvení, pokání, tak, abyste pokud je vám to možné, spojili modlitbu a kající skutky. Modlete se a čiňte pokání! Čiňte pokání a modlete se! Podle vaší míry modlitby a pokání budete - doufám - i působit.

25. Popustíte-li v modlitbě, buďte přesvědčeni, že jdete zpět. A ponenáhlu, takřka nebudete ani vědět, co děláte. Tedy tam v modlitbě máte čerpat oheň a jej zde na zemi rozmnožovat. Tam se máte posilňovat. Tam si máte odpočinout, když jste zapojeni do práce na apoštolátu ve světě.

Proto modlete se instanter, instantius, instantissime! Orate sine intermissione! Modlete se stále, důrazně, vytrvale! Modlete se bez ustání!

Zvlášť když zakládal nové domy, záleželo ct. Otci velmi na tom, aby se mnoho modlilo. Byl hluboce přesvědčen, že modlitba tvoří pevnou základnu pro takový nový dům. Ve svatém roce 1900 bylo založeno několik nových domů. Odporoučel je modlitbám.

26. V těchto dnech před dobou svatopostní, kdy svět hoví svým choutkám, hříchu - kolikrát je Bůh v těchto dnech urážen! - shromažďuje Církev svatá katolíky ve svých chrámech, aby tam konali smírné modlitby, pobožnosti. Také my se chceme v těchto dnech zvlášť modlit s kajícností a pokorou, abychom aspoň nějak božské Velebnosti učinili zadost za způsobené urážky.
V těchto dnech chceme se také modlit za Společnost, nejdřív ve všeobecných záležitostech, pak ale zvlášť za nové domy, kde je tak nutné, aby střely zlého nepřítele byly odvráceny a zneškodněny a aby byly položeny pevné základy. Tu nezbývá než modlit se a očekávat pomoc shůry.
Není nadarmo článek Konstitucí: "Největší důvěru nechť chovají členové k Bohu a Spasiteli, našemu Ježíši Kristu a ke svatým patronům naší Společnosti, protože pomoc naše přichází shůry" (92).
"Nestaví-li Hospodin dům, pracují stavitelé nadarmo" (Ž 126,1). Co chceme dělat, není-li Bůh s námi? Nemůžeme pracovat, působit, dřít se, pachtit se - není-li Bůh s námi, čeho dosáhneme?
Má-li jednotlivec tolik protivníků, jmenovitě u zlého nepřítele, oč víc protivníků a nepřátelství bude mít celá Společnost, hlavně každý nový dům! Kdo jiný kromě Boha mu může pomoci?

Nebezpečí je mnoho, nepřátel je mnoho. Proto je nutné, abyste se mnoho modlili o Boží ochranu a pomoc a to pro Společnost vůbec a pro nové domy zvlášť. Jak chtěl nepřítel zničit božské Dítě hned po narození, tak by to chtěl učinit s našimi novými domy.
Co dokážeme, jsou-li sice všichni lidé s námi, ale je-li Bůh proti nám? "Maledictus homo, qui confidit in homine" - "Zlořečený člověk, jenž naději vkládá v člověka" (Jer 17,5). Veškerou důvěru vložte v Boha! Máte-li Boha na své straně, může se postavit proti vám celé peklo. Bude odraženo. Modlitba je ta nejmocnější zbraň. Použijte ji hlavně teď v těchto třech dnech, kdy jsme Spasiteli tak blízko modlitbou. Modlitbou podáme drahému Spasiteli smír za mnohé hříchy, které se páchají. Modlitba má kromě toho ještě jiný účinek: působí blahodárně na jednotlivce. Čím více se modlíte za Společnost a za její podniky, tím víc bude také vám pomoženo.

6. DOBRÝ ÚMYSL

V duchovním životě záleží na tom, abychom všechny dobré skutky konali s dobrým úmyslem. To tvořilo zvláštní rys v životě našeho ct. Otce. Měl zlaté srdce, které tlouklo jen pro Boha a pro čest a slávu Boží. Co dělal, dělal jen pro Boha. Méně dobrý úmysl byl mu proti mysli.