My salvatoriáni jsme povolání následovat Božského Spasitele Ježíše Krista, abychom žili jako společenství v církvi pro apoštolskou službu.

 
     
  Úvodní stránka  

Salvatoriáni ve světě

  Salvatoriáni v České zemi  

  Zakladatel  

  Salvatoriáni dnes  

  Slova a napomenutí  

  Společnost Božského Spasitele - SDS  

Aktuality

  Napište nám  
 
 

Salvatoriáni v České zemi


 

Valašské Meziříčí
V r. 1895 přišli do Valašského Meziříčí první dva salvatoriáni P. Matěj Bezděk a P. Cyril Braschke, který se stal prvním superiorem. Ti zde převzali správu konviktu pro studenty místního českého gymnázia. V r. 1922 byl tento konvikt přeměněn v juvenát a noviciát české provincie. V r. 1937 byla ke staré budově přistavěna budova nová, takže zde mohlo být ubytováno až 50 studentů - juvenistů. Kněží této koleje věnovali se výchově řeholního dorostu, duchovním výpomocím ve farnostech, lidovým misiím, triduím a exerciciím. V tomto ohledu jako lidoví misionáři a exercitátoři měli lví podíl na této činnosti zvláště dva: P. Paternus Kubáč a P. Fakundus Peterek, kteří během několikaleté činnosti svého působení ve Valašském Meziříčí vykonali 140 lidových misií, triduí a 44 exercicií. Za protektorátu byla kolej zabrána a zřízena zde menší nemocnice. Až v r. 1946 mohli se salvatoriáni do ní vrátit. V r. 1950 při internaci řeholníků byl zde ponechán jen P. Vilfrid Kalinský, který zde vykonával ve veřejné kapli bohoslužby do r. 1957, kdy zemřel. V koleji bylo zařízeno plicní sanatorium. Tento stav trvá dosud.
 
Krnov
Salvatoriáni hned v prvních létech po svém založení získávali hodně povolání ze Slezska. Bylo proto přáním, aby také zde mohla být založena kolej. P. Jordan obrátil svůj zrak i na tento kraj a v r. 1902 poslal své Pátery do Krnova, aby tam duchovně působili a připravili založení nové koleje. Ti bydleli nejprve v najetém bytě a v r. 1904 získali pozemek a začalo se se stavbou koleje, v místě zvaném Cvilín, nedaleko poutního kostela Bolestné P. Marie, odkud je krásný pohled na město. Při koleji byla postavena velká kaple, zasvěcená Božskému Srdci Páně. Bohoslužby v ní konané bývaly hojně navštěvovány. Kněží koleje konali lidové misie, exercicie a vypomáhali v duchovní správě v okolním kraji. Od počátku byla salvatoriánská kolej pro zdejší kraj velkým požehnáním. Průměrně v ní bývali čtyři Páteři a tři bratři. Za Protektorátu byl Krnov v zabraném území a česká provincie předala krnovskou kolej provincii severoněmecké. Až teprve po válce v r. 1945 vrátili se do Krnova čeští salvatoriáni a ujali se správy koleje. Prvním superiorem se stal P. Anastáz Dubový, který býval před tím spirituálem kněžského semináře ve Vidnavě. V době totality byla kolej zabrána a byl v ní učňovský domov. Nyní v ní Česká katolická Charita zřídila domov pro vozíčkáře.
 
Brno
V r. 1910 byl posvěcen brněnským biskupem Pavlem Huynem nový farní kostel Božského Srdce Páně v Brně-Husovicích. Vzpomenutý biskup znal se osobně se zakladatelem salvatoriánů P. Jordanem, a projevil přání, aby duchovní správu v nové farnosti husovické převzali salvatori-áni. Jeho přání se uskutečnilo a v Brně-Husovicích zřízena byla třetí česká salvatoriánská ko-lej. Stalo se tak v r. 1910, kdy tam přišli první tři salvatoriánští kněží s P. Paternem Kubáčem, prvním superiorem a farářem v čele a ujali se duchovní správy v této velké brněnské farnosti. Kromě farní duchovní správy vypomáhali i v jiných brněnských kostelech, také jako kazatelé při májových pobožnostech, a jezdili také vypomáhat, zvláště v poutním období, na Vranov. V r. 1921 odešel P. Kubáč do Valašského Meziříčí, aby se tam mohl věnovat lidovým misiím. V r. 1940 byl zřízen v brněnské koleji i scholastikát pro kleriky české provincie, kteří docházeli na přednášky do brněnského kňežského semináře: za války na Petrov a po válce na Antonínskou ulici. Tento scholastikát zanikl v r. 1950, když byli řeholníci svezeni do centralizačních klášterů, salvatoriáni do Oseku u Duchcova, Králík a Želiva.
 
Vranov
Vranov - 12 km vzdálený od Brna, je od r. 1240 známým poutním místem. Od r. 1633 působili tam pauláni (Bratří nejmenší sv. Františka z Pauly), jimž nechali vystavět na Vranově klášter Maxmilián a Kateřina z Lichtenštejnů. Pauláni zde působili až do r. 1783, kdy jim klášter zrušil Josef II. Jejich klášterní kostel se stal farním a duchovní správa svěřena kněžím světským, kteří pečovali též o poutníky. Tento stav trval až do r. 1926, kdy brněnský biskup Josef Kupka svěřil péči o poutní místo na Vranově u Brna salvatoriánům. Prvním superiorem a farářem stal se P. Leonard Pauk, pozdější provinciál. Jeho péčí a dobročinností knížete Jana II. Lichtenštejna podařilo se zrenovovat kostel i klášter. Ty se zaskvěly nebývalou krásou při jubilejních slavnostech v r. 1940, kdy se slavilo 700 let vzniku poutního místa Vranova.
Toto známé poutní místo bývalo hodně navštěvováno poutníky, zejména z Brna a okolí. Po-něvadž vranovská kolej mívala průměrně 4 až 5 kněží, mohli se tito věnovat kromě duchovní správy farní a poutní i misiím a výpomocím na jiných místech, a v koleji vranovské dávat exercicie. Od r. 1950, kdy byli salvatoriáni z Vranova odvezeni do řeholního soustředění, zůstal tam až do roku 1963 P. Leonard Pauk. Po jeho odchodu do kněžského domova na Mo-ravci, působili tam kněží diecézní. Po roce 1990 vrátili se na Vranov původní řeholníci - pa-uláni, kteří tam vedou nyní duchovní správu farní i poutní.
 
Prostějov
Zakladatel salvatoriánů P. Jordan ještě za svého života pojal myšlenku, že by jeho řeholní Společnost měla zakotvit také v Prostějově, zvláště když se začalo uvažovat, že v tomto velkém městě by měla být zřízena ještě další farnost. Obě tyto myšlenky byly realizovány až po jeho smrti - v r. 1934, kdy byla zřízena nová farnost u sv. Petra a Pavla a svěřena salvatoriánům. Kostel sv. Petra a Pavla býval původně kostelem hřbitovním. Když salvatoriáni do Prostějo-va přišli, hřbitov byl už zrušen a proměněn v park.
Jako první superior a farář nastoupil v Prostějově zkušený lidový misionář P. Paternus Kubáč a novokněz, horlivý apoštol mládeže P. Metoděj Mičola. Právě v této nové farnosti byla práce tvrdá, ale ukázaly se i plody s pomocí Boží našli mnozí v Prostějově cestu ke Kristu. V Prost-ějově působili pak další salvatoriáni, mezi nimi i P. Jiří Pustějovský, a bratr, později Pater Ire-nej Drda, spisovatel, který psal pod pseudonymem M. K. Bystřický. Oba byli apoštoly tisku. Za totality starali se o duchovní správu svatopetrské farnosti kněží světští. Salvatoriáni vrátili se do Prostějova až v r. 1990. Opravili kostel i faru a učinili v koleji i sídlo provincialátu.
 
Praha
Poslední česká salvatoriánská kolej, založená před rokem 1950, vznikla v r. 1939 v Praze-Lhotce. Tam byl dostavěn nový kostel mariánský, zasvěcený P. Marii - Královně míru. Prvním superiorem a farářem se stal P. Jan Janků. Kromě práce ve farnosti a sociální činnosti věnoval se horlivě vyučování náboženství.
Bohužel tato jeho činnost, i působení ostatních salvatoriánů v Praze-Lhotce byly zastaveny v r. 1943, kdy na zákrok Gestapa museli salvatoriáni Prahu opustit a více se tam nevrátili. Duch-ovní správu na Lhotce převzali kněží diecézní.